11. Letecká základna a její předchůdci

Autor se po knihách „Říkali mu KOREA“ a „11. stíhací INVAZNÍ“ opět “vrátil“ na žatecké letiště, aby do třetice v knížce „11. letecká základna a její předchůdci“ přinesl svědectví o lidech a technice z tamních útvarů letištního a radiotechnického zabezpečení. Stručně je popsána chronologie výstavby obou zabezpečovacích útvarů, významné organizační změny jsou doplněny v řadě případů celým sestavem funkcionářů a nechybí tabulky mírových počtů osob i techniky. Významná data výstavby dokladují kopie archivních dokumentů, čímž chtěl autor vyvrátit mnohé léta tradované nepřesnosti z historie útvarů. Vedle dokumentačního obsahu je zařazeno množství autentických příběhů a vzpomínek pamětníků z nejrůznějších postů – od vojáků, kteří u útvarů na letišti „KOREA“ sloužili základní vojenskou službu, přes velitele a náčelníky u rot až po velitele praporů, ale i příspěvky velitelů leteckého pluku, který zabezpečovali. Vzpomínky jsou doplněny množstvím dobových fotografií. V závěru je souhrnný přehled funkcionářů útvarů až po velitele rot a foto galerie všech velitelů útvarů.

Tak trochu „mimo plán“ při psaní této knížky vzniklo téměř současně další autorovo dílko: „Bez nich nevzlétli“. V něm je podrobně popsána historie výstavby jednotek a útvarů letištního a radiotechnického zabezpečeni CELÉHO československé letectva a letectva AČR/ Vzdušných sil AČR v období 1945 až 2008 včetně podrobného popisu jejich zabezpečovacích prostředků a techniky. Fakticky se obě tyto knížky vzájemně doplňují.