Roček František, AOS publishing
Kniha vypráví příběhy skutečných lidí. Udály se od května do července 1945. V čase, kdy válka pomalu přecházela v něco, čemu říkáme mír. Kniha je o naději, ale také o pocitech připomínajících štvanici, kterou někteří zažili v roce 1938 a jiní ji zažívali od května 1945.
Pokud se v knize objeví jakékoliv jméno a příjmení, například Josefina Langová, není to jméno románového hrdiny. Jde o člověka, který skutečně v té době žil v Ústí, nebo Ústím projížděl, byl zde zavražděn, zemřel v nemocnici, nebo byl zatčen, a o něco později i odsunut do Německa. Josefina Langová patří mezi ty, kteří čas „převratu“, jak mnozí Češi tehdejší květnové události roku 1945 nazývali, nepřežili.
Lidé žili a umírali v Ústí tak, jak je zde napsáno. S většinou v knize uvedených jmen se v životě již nikdy nesetkáte. Pokud jejich nositelé nezemřeli v té době v Ústí, byli většinou Smrtí v dalších desetiletích uškrceni na smyčce času. Oživili jsme je ze zažloutlých archivních stránek. O životě a smrti vypráví v knize i ti, kteří poskytli autorovi své autentické vzpomínky.
Jedinou skutečně románovou postavou obdařenou fiktivním jménem a příjmením, a fiktivním posláním, je osoba poručíka pěchoty Josefa Nováka z vojenského obranného zpravodajství, který nás provází událostmi doby. Příběh je pohledem člověka, který přišel do Ústí náhodou, stal se nahodilým svědkem mnoha utrpení a nadějí, aby koncem července 1945 odjížděl do Prahy v očekávání, že bude odvolán z města na Labi plného Němců, kde téměř nikoho nezná – podobně jako většina Čechů, kteří přijížděli po válce do Ústí z českého vnitrozemí.
Je také zosobněním pohledu místních Čechů, kteří na vlastní oči viděli důsledky Mnichovské dohody na podzim 1938. Ne náhodou se románoví svědci říjnového ponížení Československa, Čechů a německých antifašistů, v Ústí v roce 1938, stali od 8. či 9. května 1945 členy ústecké pomocné policie a strážných oddílů místní obnovené československé moci. O obojím v knize podali svá svědectví. |
vyprázdnit
